Historie Církve československé husitské

Důrazy

Pro lásku Kristovu sledovat a zajímat se o svět kolem nás. Naslouchat lidem kolem nás, jejich otázkám, nadějím i problémům a dosvědčovat jim Krista. Pokoušet se předávat poselství Ježíšovy dobré zprávy způsobem srozumitelným člověku dneška Uchovávat a rozvíjet hodnoty české duchovní tradice (tradice cyrilometodějská, svatováclavská, zejména husitská a bratrská) Usilovat o obnovu církve zejména zvěstováním Božího slova a slavením Ježíšovy večeře. Připomínat, že křesťanská víra musí nést ovoce ve způsobu života.

Církev československá husitská, se počtem členů se řadí na 3. místo, má 292 náboženských obcí, které jsou rozděleny mezi 6 diecézí se sídly v

Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Plzni a Bratislavě.

Církev československá vznikla v roce 1920 oddělením se od církve římskokatolické. Na jejím počátku stálo hnutí katolických kněží usilujících o obnovu církve. V jejich čele stál dr. Karel Farský, pozdější první patriarcha. Jejich cílem bylo přiblížit křesťanské poselství modernímu člověku. Proto Církev československá husitská uchovala některé prvky z katolictví (liturgie, svátosti). Snažila se však od počátku duchovně navazovat a rozvíjet odkaz české reformace (husitství, Jednota bratrská). Tuto návaznost později církev vyjádřila i změnou svého jména, když na sněmu v roce 1971 přijala další přívlastek husitská. Také symbol církve: kříž a kalich, odkazuje k dědictví české reformace. V současnosti je Církev československá husitská členkou Světové rady církví, Ekumenické rady církví, Konference evropských církví, Leuenbergského společenství. S římskokatolickou církví uzavřela dohodu o vzájemném uznání křtu, s církví českobratrskou evangelickou podepsala dojednání o vzájemné uznání křtu, uznání ordinované služby a o dvojím členství.